Litý anhydritový potěr (anhydrit) jsme schopni dodat s celou skladbou podlahy a to od izolace až po zalití a to včetně položení systémové desky a samotného podlahového topení.

Anhydrit nebo beton?

Věčná otázka, na kterou asi nelze jednoznačně odpovědět, my svého favorita máme.

Mezi stavaři, ale také mezi veřejností probíhá opakující se diskuze, zda je na podlahy lepší klasická betonová podlaha nebo anhydritový litý potěr (Anhydrit). Každý z těchto materiálů má své pro a proti.

Nelze říct, jaký materiál je jednoznačným vítězem. My si ale myslíme, že stavebnictví se vyvíjí, stejně jako používané produkty a anhydritový litý potěr je ideálním produktem na podlahové topení do novostaveb.

Největším argumentem „betonářů“ proti anhydritu je to, že nemá rád vlhkost. Ano, nehodí se do závodních kuchyní, do zděných saun v aquaparcích a podobně – nemáme ale problémy ani ve sprchových koutech a koupelnách, kde se stejně musí aplikovat hydroizolace nebo se třeba sprchový kout vyšaluje a vybetonuje se spádem.

Konečných vlastností litých anhydritových potěrů je dosaženo po 28 dnech a vyschnutí pod 1 % hm. Po 48 hodinách od nalití potěru je třeba umožnit pozvolné vysychání potěru dostatečnou ventilací, temperováním stavby, případně kondenzačními vysoušeči vzduchu. Nepoužívat lokální zdroje tepla (horkovzdušné fukary apod.) → nerovnoměrné vysychání = riziko prasklin.

Průběh vysychání anhydritových potěrů je silně závislý na teplotě vlhkosti prostředí a intenzitě výměny vzduchu. Nelze zobecnit délku vysychání (ta je dále nepřímo úměrná tloušťce nalévané vrstvy). V případě nepříznivých klimatických venkovních podmínek (mráz, trvalý déšť, zvýšená vlhkost v chladných měsících) je vhodné místnosti temperovat a větrat pouze nárazově několikrát denně.

Anhydritová podlaha nepotřebuje dilatační spáry, pokud není místnost delší než 20 m nebo místnost nemá např. výčnělek. Pokud není dodržován postup při přirozeném zrání a vysychání podlahy, pak může prasknout. Tyto praskliny se sešijí a nemají na kvalitu podlahy žádný vliv. Někdy je lepší i u větších místností nechat podlahu přirozeně popraskat a sešít, než dělat zbytečné dilatační spáry.

Nanášení dalších vrstev:

• Nášlapné vrstvy je možné pokládat po dosažení zbytkové vlhkosti ≤ 0.5 % u nevytápěných a ≤ 0.3 % u vytápěných podlah. Měření vlhkoměrem CM, hmotnost vzorku 50 g, čtení na stupnici po 10 min.
• Při dodržení správného technologického postupu nanášení potěru, není třeba potěr na povrchu obrušovat.
• V případě že je požadovaná vyšší přídržnost k povrchu potěru než jakou vykazuje po vyzrání, lze jí zvýšit např. použitím epoxidového penetračního nátěru s posypem křemičitým pískem.